Can I love him or not? Part:1

2. ledna 2013 v 13:23 | Adéél |  Ostatní
Ahoj :)
Vzhledem k tomu ,že kámoška píše povídky a má teď novou,řekla mi abych ju sem dala :D
Tady je ↓

"Ok, tak já vyrážím" řekla jsem se smíchem do telefonu své kamarádce Phoebe a pokládám telefon.
Na dnešek jsme se domluvili na přespávačku u nich. Hm…možná bych se už mohla začít chystat,když jsem řekla že už vyrážím…možná…
Takže,bojový úkol číslo 1: Najít v tomhle bordelu nějakou tašku.
Řekněme že pořádkumilovnost zrovna příliš nepatří k mým vlastnostem.
Už něco vidím.Vypadá to jako taška,ale přes tu hromadu prádla…těžko říct…
"Ale jo, je to taška…nebo teda aspoň byla" Hodila jsem tam první pyžamo, co mi přišlo pod ruku a ještě nějaký prádlo. To bych měla. Bojový úkol číslo 2:Dostat se přes ten bordel do koupelny pro kartáček na zuby…

↓Více pod perexem↓

……
O 10 pádů na hubu později jsem v koupelně. A mám kartáček. To je pozitivní… Ještě jsem se jemně nalíčila, přehodila jsem přes sebe kabát a rychlostí blesku jsem vystartovala z domu. Velmi neobvykle bylo hnusné počasí a tak jsem chtěla radši nasednout do Range Roweru a zajet tam. Chtěla, ale on už asi moc ne. Myslím, že chcípla baterka a to zrovna v tu nejnevhodnější dobu. No tak to je vážně úžasný, vzhledem k tomu že Phoebe bydlí na druhé straně Londýna a je sice teprve pět ale už teď je tma jako v pytli. Nicméně opravdu nemám čas ani chuť ji nabíjet. Určitě tam nechala máma svítit, když si ho půjčovala, protože jinak nevím. Mám ho přece jen 14 dní. Je mi 18 a chodím na střední, ale kromě toho jsem modelka a tanečnice, proto si ho můžu dovolit.
"Takže teď mám 2 možnosti: Metro nebo jít pěšky?" Tak to je pro mě opravdu jenom řečnická otázka, do metra mě nikdo nedostane.
Cesta by nebyla až tak strašná, kdyby nezačalo uprostřed pršet, a já jsem si samozřejmě nechala deštník doma. Tak jsem se utíkala schovat do Nando's , aspoň jsem se najedla. Ale Phoebe bude asi trošku naštvaná…měla jsem tam být už asi před 40 minutami…detail…na druhou stranu jsem jí vzala taky. Pak jsem ještě zaskočila do Starbucks a vzala jsem jí latté. Když už zpoždění, tak pořádný.
Už jsem asi jenom ulici od jejich domu, když v tom mi začne zvonit telefon. Nemusím ani zjišťovat kdo to je, vzhledem k mému zpoždění.
"Ahoj, promiň, že jdu tak pozdě, vysvětlím ti to hned, jak přijdu" říkám co nejmilejším hláskem a rychle pokládám telefon. Stačí že přednášku na téma není na tebe spoleh si vyslechnu u ní. Každopádně mám jednu věc na oplátku. Jak jsem slyšela tak mi nějak nepozorovaně nastavila na vyzvánění "Van Erekšn". Ne že bych je neměla ráda ale Phoebe mi o nich mele od rána do večera a já toho už mám plný zuby, tak si z ní dělám aspoň srandu a nazývám je "Van Erekšn".
Jdu bohužel dost rychle, a jakmile jsem na rohu a chystám se zahnout, tak se mi samozřejmě podaří do někoho vrazit. To by nebyl takový problém, kdyby se na něj nerozlilo latté co jsem nesla Phoebe.
"Promiň, moc se omlouvám" vyhrkávám na něj. Jakmile však zvednu hlavu, a upřu zrak na tu osobu,jsem udivená.
________________________________________________________________________________________________________
Takže to je první díl :)
Ostatní povídky/ff najdete na FaceBooku !
BadGirl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama